První dítě, 2006, nemocnice Pelhřimov. Infuze oxytocinu, stále monitor, ačkoli nemohla rodička bolestí celou dobu vydržet. Porod spontánní, nicméně i přesto použita porodní asistentkou KE. Nástřih hráze.

Druhé dítě, 2011, opět Pelhřimov. Bez infuze, porod se rozbíhal dobře. Nástřih hráze, posléze problémy s šitím. A opět KE. Dítě v obou případech odneseno a matce přiloženo po několika hodinách.

Do třetice, rok 2014, nemocnice Tábor. Porod od začátku nepostupoval. Tuny chemie, často dost bezradné chování lékaře. Stále se stupňující bolesti rodičky, až nefungovala ani epidurální anestézie, respektive musela být ukončena, protože už jí bylo moc. Přes nesnesitelné bolesti (v důsledku dřívějšího úrazu páteře) musela rodička ležet "na monitoru", i když bolestí brečela, za což jí asistentka peskovala se slovy "to musíte vydržet kvůli miminku". Protože porod nepostupoval, další infuze a injekce (buscopan). Nakonec rodičce stoupl tlak na 180/110 a teplota na 38,9 °C. Na to porodní asistentka reagovala slovy "to se při porodu stává". Přitom měření tlaku a teploty bylo provedeno až na mou opakovanou žádost. Poté, opět až na mou žádost, přivolán lékař, který rozhodl o přivolání primáře. Ten rozhodl o okamžitém SC, kterému jsem byl přes protesty lékaře nakonec přítomen, a to na povolení primáře. Po SC dítě opět ihned odneseno, ale vzhledem ke stavu, do jakého nechali dojít matku, to bylo jedno.

Dobře to dopadlo, ale nikomu bych ten poslední zážitek nepřál. Situace byla o to horší, že nejsem laik, takže jsem asistentku asi pěkně rozčiloval, když jsem tvrdil, že tohle u porodu opravdu normální není a je třeba rychle zajistit sál na SC, k čemuž nakonec opravdu došlo.

Když nejste laik, tak budete zřejmě lékařem, a to mě tedy fakt překvapuje, že jste k porodům nevyužil nějakého vyzkoušeného kolegu

Karlo, děkuji Vám 

Jedna věc, která s podáním umělého oxytocinu u porodu souvisí, v článku chybí - to, že vyvolává tíseň plodu. Porod je řízen jemnou hormonální souhrou mezi  matkou a dítětem a podání umělého oxytocinu tuto souhru naruší, vystaví nejen matku, ale i plod zátěži, na kterou není v daném okamžiku připraven a na akutní císař v důsledku tísně plodu je zaděláno.  A na několikaletou terapii traumatu pro matku a dítě taktéž. A lidé, kteří si v sobě nesou zkušenost porodního/separačního traumatu většinou bojují proti tomu,, aby se své bolesti museli dotknout - a jsou to ti, kdož se hlasitě zastávají toho, že současný stav porodnictví je zcela v pořádku. Škody na psychice, které porodní/separační trauma působí, se dají napravit. ale dá to práci, které se duše svým způsobem vzpírá - a nejlepší obrana je útok .. děkuji za pěkný článek a držím palce!

Děkuji za doplnění, paní Macháčková.

Já mám za sebou porody tři.U prvního  a druhého mi praskla voda a nic se nedělo.U prvního se do toho po 12 hodinách opřeli lékaři,nejdřív Hamiltonův hmat,pak infuse oxytocinu,po které přišly zničeho nic bolesti po minutě,které se nedaly prodýchávat,to se dalo jen lapat po dechu.Pak epidurál,poloha na zádech a KE pro zpomalování ozev plodu.Pak mi dceru odnesli a přinesli po 8! hodinách na kojení.Ten pan doktor je dnes v té nemocnici primář a asi svůj způsob práce moc nezměnil.Druhý porod - už jinde-nechali být -po 15 hodinách se  pozvolna rozběhl sám,byl to úplně jiný zážitek,ale konec na zádech,nastřižení,okamžité umytí a zabalení dítěte proběhlo taky.Pro nedostatek míst jsem nocovala na gynekologii,takže jsem synka k sobě dostala až 12! hodin po porodu.A třetí byl plánovaný císař.Protože mám myom ( který tam byl i rok a půl předtím a nikomu nevadil ),protože šlo o třetí porod a protože jsem byla už stará ( přes 40 mi bylo i 1,5 roku předtím).Souhlasila jsem-a když odnášeli křičící vyděšenou holčičku po porodu kolem mě pryč,tak jsem toho litovala.Někde dávají miminko i po porodu císařem matce na tělo-v Podolí v r.2012 bohužel ne.

Všechno vlastně dopadlo dobře.Děti jsou zdravé a já taky.Přesto s autorkou souhlasím.Některé zásahy při porodu JSOU zbytečné a samy mohou vést ke komplikacím porodu,je to tak a je potřeba o tom mluvit.

Kdepak je vyhlášenost Podolí asi? A já si říkám, že pražské ženy tak často jezdí rodit mimo hlavní město.

Já Vám děkuji za (pro někoho neustále opakované) téma. Vše co je pro lidi neznámé je zároveň kontroverzní, ač zrovna toto v jiných zemích normálně funguje. Je zvláštní, že člověk, který se snaží udělat něco se svým životem - ať už z hlediska zdravotního nebo duchovního či duševního - je spíše zesměšňován a napadán různými přízvisky. Ale vždy došlo ke změně, protože byl někdo, kdo se angažoval a šel proti proudu.

Pro všechny věřící ve vzdělání a neomylnost lékařů - ještě v 80.letech operovali lékaři novorozence bez umrtvení, protože si mysleli, že nic necítí... Věda vždy jen vyvrací, co ustanovila jako neměnné.

Můžete mi říci, kde jste vzal informaci, že v 80 letech se novorozenci operovali bez umrtvení? V jejich závěru jsem totiž na novorozeneckém ARO pracovala a tak si troufnu říci, že jakousi zkušenosti mám.

Nejen bohové musí býr šílení, ale když už, tak z vás, šílená jste i vy. Jste jako kolovrátek a tlučete hřebíky lidem do hlavy. Začínám mít pocit, že jste za to placená, nebo jste zástupce nějaké sekty...

Můj pocit je zase takový, že jste traumatizovaná ze svého porodu a kopete kolem sebe 

Je zvláštní, že ač vaše články nijak neútočí na zaběhlý systém a jen se snaží informovat o tom co se děje na mnohým místech špatně a v rozporu s doporučeními WHO, vždycky se k vám slétnou kritici a aniž by jakkoliv byli schopni zpochybnit vaše slova pustí se do vás. Vždycky se mi připomene film Vrtěti ženou, který ve své podstatě pojednává o tomtéž. O zabedněnosti a hloupé víře v dávno zastaralá dogmata. V předchozím článku jste to myslím nazvala institucionalizačním syndromem. Vám

To jsou ty nepohyblivé kostrče a nedovyvinuté mozky socialistických kopyt.

Autorko, vám i řadě jiných superžen, hájících svá práva na přirozenost, chybí trochu autokritiky. Jistěže si dnes na netu najdeme spoustu informací, ale kdyby to byla  v š e ch n a  relevantní fakta, a dokonce kdyby všichni byli s to z nich vyvodit správné závěry, pak by šest let nesrovnatelně tvrdého studia medika a dalších pět let studia na získání atestace byly jaksi zbytečné. Zkrátka ten lékař má v hlavě eventuality, o jejichž existenci vy nemáte ani tušení.

Ale rozumí přece svému tělu,ne?Tak jí nějaký atestovaný mastičkář nebude radit kdy má tlačit

Jen malý komentář - druhá doba porodní při fyziologickém porodu a když matka ví, jak na to a spojuje práci dělohy se svou vlastní, neboli.  A to ani v  polpolosedě.  (vleže se rodí jen císařským řezem). Strašit větší bolesti je tedy velmi nesolidní.

Mohla byste mi prosím říct, kde dělají ty rutinní kanyly, glukozy, polohy při první době atd.? Já rodila před 15 lety, mohla jsem být na balonu, ve sprše...u druhého mi byla NABÍDNUTA glukoza, tak jsem odmítla. Děti jsem měla u sebe na pokoji, opět jsem měla možnost, abych se mohla "vyspat"-opět jsem odmítla. Není to spíš o komunikaci a nebrat si hned vše osobně a jako příkaz moci ? Kamarádka při porodu chtěla jíst - bylo jí řečeno, že sice bude zvracet, ale klidně může...S tím nástřihem, máte pravdu, že to šití je lepší pro lékaře, než když je rána roztržená, ale jen tak mmch. šijou vás a vás to bolí...

Rutinní kanyly, glukózy a polohy při první době porodní mám záměrně zahrnuty v odstavci věnujícím se dalším praktikám nedoporučovaným WHO - slouží jako informace pro ty, kteří se o tyto věci zajímají. Není u nich uvedeno, že by se běžně dělaly, jak mi vnucujete (tomu jsou věnovány právě rozepsané odstavce výše). A bohužel to není vždy jen o komunikaci, jak píšete, i když na porodních sálech se samozřejmě najdou i vstřícní a uvědomělí zdravotníci a díky za ně. CELKOVĚ je však přístup porodníků (k normálním porodům) intervenční a to je podle mne celé jádro problému.