:) ty fotografie jsou velmi velmi průkazné :)

Separovaný novorozenec :))

http://img106.imagevenue.com/img.php?image=342804771_novorozenec_122_179lo.jpg

Netrvrdím, že každé čerstvě narozené separované dítě musí plakat. Tvrdím jen, že separace není prospěšná ani příjemná a že pláč separovaného novorozence rozhodně není vyjádřením "Jupíjej, tak jsem tady!"

Musí to být šok, narodit se... a hned být sám. Máte pravdu.

Jak byste to udělala vy, kdybyste chtěla mít fotku dítěte bez matky ? Půlminuta bez matky to novorozeně zcela jistě nenávratně poškodila až do hrobu.   Jste trapná, trapná, trapná ... 

Vážený pane Stehlíku, kdybych chtěla mít fotku dítěte bez matky, položila bych si jej na hruď a poprosila, ať otec fotí jen dítě. Jednoduché, že?  Osobně mi ale nevadí ani tak focení bez matky, jako fakt, že přijímáme fotky separovaných, řvoucích dětí, jako něco normálního. To mne mrzí a proto jsem napsala také tento článek. Aby lidé, co to ještě neví, věděli, že separování matky od dítěte v prvních chvílích po porodu není přínosné ani pro jednu stranu, a že je pro dítě prokazatelně stresující. A že to, že pláče, je právě logickým projevem onoho stresu. Ne, nemusí mít z chvilky bez mámy trauma na celý život, to by bylo opravdu přehnané, ale mávnout kvůli tomu rukou mi přijde nefér vůči dítěti a tomu, co cítí v danou chvíli. Ale to víte, já jsem prostě přecitlivělá matka, to my býváme. Nicméně jsem na tu "přecitlivělost" hrdá, díky ní totiž dokážu vnímat i velmi jemné nuance života. Krásný den přeji a kéž Vám láska jednou přestane být trapná.

Takže Lucii Bílé se narodil synovec, kterého separovali od matky. Lucie Bílá s tím má problém? Nebo s tím má problém matka malého Karla?

Já jen, že to řešíte vy.

Dobrý den, pane Bedřichu, nerada bych se opakovala, odpověď máte v podstatě v reakci na slova pana Stehlíka. Díky za pochopení.

Tato informace mně mimořádně obohatila....

Nic ve zlém, ale proč máte uvedeno o sobě tohle, ale vůbec se tím neřídíte ....

Soudíme druhé, ale nezametáme si před vlastním prahem. Žijeme tím, co je venku, a svět uvnitř nás necháváme umírat.

Dobrý den, bohužel nechápu, jak to myslíte. Kde prosím někoho soudím?

Nechci, aby to vyznělo ironicky, ale toto je další díl seriálu o ošklivých, nepřátelských porodnicích.

Všechny mé děti po porodu na chvilku odnesli k ošetření, já si trochu odpočala a potom mi vrátili děti na břicho. Žádné trauma se nekonalo, děti jsem kojila všechny do dvou let bez problémů.

A zažila jsem dost maminek, které byly po těžkém porodu rády, že si sestřička miminko na chvilku vzala a ony si odpočaly. Protože už tenkrát před 25 lety nám děti nechávali normálně na pokoji.

Stačilo by přece, kdyby měly matky na výběr.

A není nutné novorozence ošetřit, zkontrolovat životní funkce, a podobně? To na břiše vyčerpané matky těžko

Kontaktem dítěte na těle matky se matce energie vrací.

Protože i vlivem naduzivani syntetického oxytocinu ztracime schopnost empatie.

Narodíš se jako separovaná, zemřeš jako separovaná, prach jsi a v prach se obrátíš.