Léčitel má čtyři nohy

9. 08. 2017 9:08:17
Věřím, že některá zvířata mají dar léčit. Že nepřicházejí do našich životů náhodou. A že domácí mazlíčci si mnohdy vybírají nás, ne my je.

Jako každé dítě jsem zvířata bezmezně milovala. V době, kdy jsem bydlela s rodiči, jsem však měla akorát křečka a ten mi z neznámých důvodů po týdnu umřel. Usoudila jsem, že nejsem dobrý chovatel a na čas na zvířectvo zcela zapomněla. Po mnoha letech, vzestupech a pádech jsem ovšem byla ulovena mužem se dvěmi psy – a s ním teprve začala pořádná divočina. Pan Ježek evidentně zvířata přitahoval. Jednou nám do podkrovního bytu v Ostravě vlétnul netopýr, pak zase odněkud přitáhnul zraněného ptáka, potom pro změnu ježka. Já našla v parku andulku a ještě jsem tou dobou vlastnila darovaného zakrslého králíka. A s přestěhováním se na vesnici teprve začal zvěřinec. Proč ale tento výčet zvířat vlastně sepisuju?

Věřím, že zvířata mají dar učit nás. Dar léčit. Že jsou moudřejší, než si dokážeme připustit. A tímto bych chtěla všem čtyřnohým přátelům, kteří do mého života přišli, poděkovat.

První silný zážitek s domácím zvířetem přišel s fenkou Žofinkou. Byl to voříšek a byl mému muži nejlepší přítelkyní 16 let. Poslouchala na slovo, měla moudrý a mírný pohled. Já ji poznala až jako psí seniorku. V podzimu svého života Žofinka uklouzla na čerstvě vytřené podlaze v pátém patře činžovního domu a propadla mezerou mezi zábradlím až do přízemí. Muž ji držel v náručí, když umírala. Ten večer mi při světle svíčky vyprávěl, jaká byla a jak k ní před lety vůbec přišel a já jej držela za ruku a tiše naslouchala. Za oknem se pak cosi zatřepotalo. A po chvíli znovu. Jasně a nahlas jsem identifikovala netopýra. „Co by tady dělal netopýr?“ nechtěl tomu věřit. Opětovné rychlé třepotání křídel a jasné obrysy tohoto nočního zvířete však přesvědčily i jeho. V tu chvíli se Jirkovi vehnaly slzy do očí. Nechápala jsem souvislosti. „Říkal jsem Žofince často Ty můj malý netopýre, protože měla uši jako netopýr,“ vysvětlil. Chvíli poté zhasla svíčka a mne proběhl mráz po zádech. Jako by se s námi takto přišla rozloučit.

Po přestěhování se na vesnici jsem zatoužila po kočce. Asi dva týdny po vysloveném přání si muž po cestě domů z práce všiml ve škarpě kotěte. Mělo vykousnutou část spodní čelisti, bylo vyhublé a zablešené. Měla jsem pocit, jako by byla odjakživa moje, proto jsem ji dala jméno Mia. Vlivem prvotřídní péče se z ní brzy stala zdravá, hravá a velmi přítulná kočička. Během tří let svého života nám třikrát povila pěknou várku koťat – nikdy jsme žádné netopili – vždy se něco rozdalo a něco zůstalo. Po druhé várce koťat jsme už měli v plánu kastraci – Miiny námluvy ale byly časnější než náš zákrok. Po třetím vrhu nám zbyly tři kocouři a Mia najednou začala chudnout a špatně dýchat. Léčena byla antibiotiky na zápal plic, léčba však nezabírala. Mia strádala, v břiše se jí začala tvořit tekutina. Další a další návštěvy u veterináře, diagnóza nejistá. Mia si začala lehat pod kolo zahradních koleček a z posledních sil se často také dobelhala na cestu, kde si lehla a vyčkávala. Vždy se nám podařilo ji odchytit a vrátit domů, její oči ale jako by mi říkaly, že dávno ví, že její cesta zde končí. Až zastupující veterinář poznal, že jde ve skutečnosti o rakovinu ve velmi pokročilém stadiu a doporučil nám její boj se životem neprodlužovat a utrpení zkrátit.

Jedno z koťat, které po ní zbylo, je na mne od narození jako jediné fixované. Vždycky mám pocit, že zvířata si vybírají nás, ne my je. Max, můj milovaný přítulný kocourek, mi vždy, když si sednu nebo lehnu, horlivě saje ušní lalůček. Ztrátu mámy evidentně snáší nejhůř. Max je mým osobním léčitelem - a to bez nadsázky. Vždy, když se cítím nervózní či smutná, si sedne na můj klín a přede – a já cítím, jak se všechny chmury rázem rozpouští. Když mne bolí břicho, automaticky si lehá na něj. Když byl nemocný syn, ulehnul pro změnu k němu. A v posledních dnech, kdy mne po nocích trápí tinnitus – úporné pískání v uších – si Max lehá v těsné blízkosti mých uší a přede – a tento vibrační zvuk je jediným, co vysoký tón tinnitu „ruší“, či přesněji vylaďuje do jemnějších a jemnějších tónů, až nakonec blaženě usnu.

Ne nadarmo tvrdím, že jedna předoucí kočka je lepší než sto Ibalginů.

Autor: Karla Miková | středa 9.8.2017 9:08 | karma článku: 27.55 | přečteno: 898x

Další články blogera

Karla Miková

„Cítím se jako cestovatel, který je zavřený doma.“ Poznejte svět očima ADHD dětí.

Okolím jsou často vnímány jako divoké, nevychované, drzé. Děti s diagnózou ADHD. Jak vnímají tyto děti svět a jak prožívají samy sebe? Vyzpovídala jsem několik z nich.

24.3.2019 v 9:03 | Karma článku: 22.80 | Přečteno: 1112 | Diskuse

Karla Miková

Ádéhádě – nevychovaný fracek nebo dítě s poruchou?

ADHD je i v dnešní moderní době s perfektní dostupností informací předmětem mnoha mýtů. Stále slýchávám názor, že je dítě prostě jen nevychované a že ADHD je vymyšlená diagnóza. Někteří radí dítě pořádně seřezat, protože...

10.3.2019 v 17:30 | Karma článku: 37.65 | Přečteno: 8835 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jiří Turner

Za orálek na Ministerstvo kultury a pár dalších politicky nekorektních limeriků

Sociální demokracie musela už po několikáté polknout hořký truňk. Ještěže má takové mistry orálního projevu, jakým je bývalý ministr zahraničí a budoucí ministr kultury. Mistry na ledacos se to ovšem u nás jen hemží...

22.8.2019 v 19:35 | Karma článku: 16.06 | Přečteno: 492 | Diskuse

Tomáš Vacek

Pohovor snů aneb jak se dostat do mezinárodní kočárkárny (1/3)

Jonáš, ex-učitel nyní na volné noze shání nové zaměstnání. V jeho hledáčku tak uvízla veliká, nadnárodní společnost na výrobu kočárků Daško s.r.o. se sídlem v Mladé Boleslavi. A tak začíná dlouhá a strastiplná cesta za zaměstnáním

21.8.2019 v 17:37 | Karma článku: 15.69 | Přečteno: 592 | Diskuse

Jiří Strádal

Retro 68 (povídka)

21.srpen 1968 má mnoho podob, obrazů, vzpomínek. Někdy i dost osobních. Jejich následek může přetrvat po celý lidský život.

21.8.2019 v 6:03 | Karma článku: 12.29 | Přečteno: 254 | Diskuse

Marek Ryšánek

Co mám činit, abych dosáhl věčného života?

Přijde teolog, zákoník a snaží se vést diskusi rádoby na úrovni. Říká: „Co mám činit, abych dosáhl věčného života.“ A tak to často bývá. Lidé často vedou zdánlivě velmi vážné, ve skutečnosti ale bezobsažné diskuse.

20.8.2019 v 13:25 | Karma článku: 6.06 | Přečteno: 165 | Diskuse

Jiří Turner

Czecho Cowboy

O strastech našich zemědělců slyšíme den co den. Když mělo být sucho bylo mokro, když bylo sucho, mělo být mokro. Když nemělo mrznout, mrzlo, a opačně. A teď ještě do toho všeho vlci a hlodavci. Není žádná idyla být zemědělcem.

18.8.2019 v 11:46 | Karma článku: 6.75 | Přečteno: 317 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 7322

Odmítám nekriticky přijímat vše, co je nám společností předhazováno jako normální či dokonce prospěšné. Náš svět je vzhůru nohama. Věříme lékařům více než svému vlastnímu tělu. Jíme jídlo, které nás pomalu zabíjí - ale raději zavíráme oči, abychom nemuseli jinak. Žijeme tím, co je venku, a svět uvnitř nás necháváme umírat. Slepě věříme médiím a společenskému diktátu a stáváme se ovcemi. Věříme, že pravda je to, co si myslí většina. A když je někdo jiný a smýšlí jinak, je to hned blázen. Tak tedy těší mne! Jsem jeden z nich. :-D

 

karla.mikova@seznam.cz

Najdete na iDNES.cz