Divoké děti v českých školách – co je tady špatně?
odmítat pokračovat v práci. Z pohledu laika, který se neptá a nezajímá, a z pohledu té části veřejnosti, která zastává stávající školský systém, může takové dítě opravdu vypadat jako líné, vzpurné, nevychované. Pravda však nikdy neleží na povrchu.
České školství zaspalo dobu
Podstata českého školství je stejná od dob jejího založení, tedy od dob Marie Terezie. Sedět na zadnici, moc nevyčnívat, neprojevovat se, příliš se neptat. Systém školství je ubíjející, proti lidské přirozenosti. Normální je být zvědavý, ptát se, pohybovat se, myslet kriticky, učit se to, co je použitelné pro život. České děti jsou nuceny přijímat z velké části informace, které nikdy v životě nepoužijí – ale běda, jestliže na to samy upozorní! Soustředit se a učit něco, co v budoucnu vůbec nepoužijeme, je demotivační. Děti přicházeji o chuť učit se, která je ale vrozená. Vůbec největší šíleností v českém školství je pro mne pasivní příjem informací. U normálního člověka pozornost po 20 minutách přijímání pasivního výkladu klesá. My po dětech chceme, aby se soustředily a neztrácely zájem ani po x hodinách výuky denně. Jistě, jsou tu děti, které s pasivním příjmem informací nemají problém. Mají jej raději než aktivní vyhledávání informací. Otázkou je, který přístup se jim pro život bude hodit víc.
Pokud je systém školství pro běžné děti nepřirozený, ubíjející, pro děti s ADHD je mnohdy doslova mučením. Jde totiž proti jejich nastavení. (O projevech ADHD jsem již psala v článku zde >) Někdo by mohl namítnout, že kvůli dětem s ADHD se přece nemůže měnit celý systém vzdělávání. Podstatné je ovšem to, že základní změny, které dítě s ADHD ve škole potřebuje, jsou ty, které by prospěly všem dětem. O jaké konkrétně jde?
Dítě s ADHD potřebuje akci a motivaci – "normální" děti také
Jak už jsem psala výše, výuka je postavena z větší části na pasivním příjmu informací. Přitom je prokázáno a osvícenými pedagogy na vlastní kůži vyzkoušeno, že aktivizační forma výuky zvyšuje zájem dětí a chuť se vzdělávat. Děti, které mohou informace samy hledat a objevovat, které mohou diskutovat a otevřeně se ptát, se do života naučí mnohem více než ty, které informace jen pasivně přejímají. Navíc to, co člověka zajímá, a to, na co přijde sám, je v paměti také lépe uloženo. Aby učitel vzbudil v dětech zájem, měl by do výuky zahrnout také fakt, že žijeme v 21. století, a nebát se při výuce využít moderní technologie, aktuální trendy a soudobá témata. Milým bonusem navíc pak bývá fakt, že při takové formě výuky dříve nebo později obvykle odpadá potřeba restrikce ve formě napomínání, výstrah, poznámek a podobně.
Že to takto nejde? Ale jistěže jde. Důkazem jsou ti, kteří již takto učí: https://video.aktualne.cz/dvtv/zrusil-poznamky-i-tresty-ucitel-ma-vychovavat-deti-jen-vedu/r~65658ec6d8d511e9858fac1f6b220ee8/
Dítě s ADHD potřebuje navazovat vztahy a důvěru s žáky i učiteli – "normální" děti také
České školství ještě stále funguje na principu restrikce – uplatnění moci. Restrikce ale vyvolává pocit bezpráví a to zase frustraci, která může vést i k agresi. Mám pocit, že učitelé se bojí s dětmi navázat bližší vztah, protože se domnívají, že u nich pak nebudou mít autoritu a děti si budou dělat, co chtějí. Být laskavý však neznamená přestat být pevný, vnitřní hranice jsou vždy důležité. Je-li ve vztahu mezi učitelem a žákem nejen pevný přístup, ale i upřímnost a důvěra, dítě to vycítí a jednoduše nechce někoho, kdo mu věří a přijímá ho jaký je, zklamat.
Partnerský přístup k dětem je v českém školství teprve v plenkách. Kdybychom měli odvahu nechat se inspirovat, můžeme se podívat např. na školství ve Finsku. Žáci tamních škol totiž patří mezi nejchytřejší a nejspokojenější žáky na světě. Jak je to možné, když mají jedno z nejkratších vyučování na světě, minimum úkolů a až půlhodinové přestávky? Klíčovým heslem finského školství je totiž well-beying, tedy vytvářet podmínky, díky kterým se žáci cítí dobře. Systém výuky je zde postaven na důvěře, respektu a diskuzi. Zajímá-li vás více, čtěte zde: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/finske-skolstvi-patri-k-nejlepsim-zde-jsou-jeho-vychytavky/r~62801878814311e9819e0cc47ab5f122/v~sl:16a7d313773031093b7695ac06f76af4/
Dítě s ADHD potřebuje smysluplnost – "normální" děti také
Děti nejsou hloupé. Vnímají, kolik zbytečností se učí. K čemu jim bude znát podrobné složení buněk, pokud zrovna nechtějí být biology? Kolikrát v životě použijí chemické vzorce kyselin, znalosti panovníků Egypta, rozpoznávání nerostů? Podle ředitele Smíchovské střední průmyslové školy Radka Sáblíka si většina žáků tři roky poté, co vyjdou školu, pamatuje pouhých 2 - 15% učiva. Platí totiž, že čím více informací, tím méně si jich dlouhodobě pamatujeme.
Škola má své žáky připravit na život, dát jim znalosti, které jim pomohou v životě uspět. Kdyby tomu tak ale skutečně bylo, zahrnula by do své výuky např. finanční gramotnost, emoční inteligenci, péče o tělo a psychiku, kritické myšlení a podobně. Obsah současného učiva by byl výrazně zkrácen.
Líbí se mi, že v Německu trvá základní škola 4 roky a pak, podle nadání dítěte, pokračuje dítě na Hauptschule, Realschule nebo na Gymnázium. Dítě, u kterého je tedy jasné, že není studijní typ a s největší pravděpodobností se bude v budoucnu živit rukama, ne hlavou, není zatěžováno zbytečnými a pro něj příliš náročnými informacemi.
Kde je tedy jádro pudla?
Pro dítě s ADHD jsou typické výkyvy pozornosti, nesoustředěnost, impulzivita, hyperaktivita, snížená vnitřní motivace. Jeden z největších trestů pro takové dítě je sedět. Pokud ádéhádě nemá možnost svůj vnitřní neklid ventilovat pohybem, ventiluje jej obvykle mluvením, děláním nevhodných činností, vykřikováním, zkrátka vším, co je v očích pedagoga „zlobením“. Aktivní forma výuky by riziko vzniku přetlaku eliminovala, motivace by sloužila k delšímu udržení pozornosti. Také potřeba projevit se by byla díky aktivizačním metodám výuky naplněna. Důvěra a partnerský přístup by dával dítěti pozitivní zpětnou vazbu a motivaci zlepšovat se.
Jádro problémů s dětmi s ADHD v českých školách je podle mne především v samotném systému vzdělávání, který zoufale potřebuje změnu.
Podle nového plánu vzdělávání Strategie 2030+, který předložilo nedávno Ministerstvo školství spolu s dalšími autory, by se výuka v nejbližších letech měla zefektivnit, zmodernizovat, měl by se výrazně zkrátit obsah učiva, dbát na pochopení namísto odříkání učiva, mělo by se posilovat vnitřní motivaci žáků, posilovat jejich komunikační dovednosti, dát dětem důvěru, ale vyžadovat také přijetí jejich zodpovědnosti. O tom, zda tyto výzvy zůstanou pouze na papíře nebo budou uvedeny do praxe, však nakonec rozhodnou ředitelé škol a učitelé. Je ale i na nás, rodičích, zda se spokojíme s málem, anebo budeme reflektovat potřebu změny a svými požadavky a přáními budeme školy ke změnám podněcovat.
Karla Miková
Rodičové, vydechněte! Učitelé, prosím zvolněte!
Mnozí rodiče jsou díky přesunu výuky ze škol do domácností již nyní na pokraji sil. Někteří plně suplují činnost učitele namísto aby byli pouze pomocníky při výuce. I v době pandemie však platí, že domácí úkoly jsou dobrovolné,
Karla Miková
„Cítím se jako cestovatel, který je zavřený doma.“ Poznejte svět očima ADHD dětí.
Okolím jsou často vnímány jako divoké, nevychované, drzé. Děti s diagnózou ADHD. Jak vnímají tyto děti svět a jak prožívají samy sebe? Vyzpovídala jsem několik z nich.
Karla Miková
Ádéhádě – nevychovaný fracek nebo dítě s poruchou?
ADHD je i v dnešní moderní době s perfektní dostupností informací předmětem mnoha mýtů. Stále slýchávám názor, že je dítě prostě jen nevychované a že ADHD je vymyšlená diagnóza. Někteří radí dítě pořádně seřezat, protože...
Karla Miková
Léčitel má čtyři nohy
Věřím, že některá zvířata mají dar léčit. Že nepřicházejí do našich životů náhodou. A že domácí mazlíčci si mnohdy vybírají nás, ne my je.
Karla Miková
Jak se rodí v Anglii? Rozhovor s Pavlou K. z pořadu Čtyři v tom
Hrdinka třetí řady dokumentárního seriálu Čtyři v tom, sympatická Pavla, se patrně na dlouho zapíše do paměti všech, kteří tuto sérii letos sledovali. Svým domácím porodem v Anglii, kde je přístup k domácím porodům mnohem
Karla Miková
Ježíšek
Přála bych si, aby tato povídka nebyla vnímána jako odsouzení všech, kteří uctívají kult Ježíška, ale spíše jako podnět k zamyšlení, co může odhalení pravdy udělat s křehkou dětskou duší.
Karla Miková
Porodní plán aneb copak lze porod naplánovat?
Tzv. porodní plán je jakýmsi prostředkem komunikace mezi zdravotním personálem a rodičkou. V mých idylických představách by však porodní plán vůbec nemusel existovat.
Karla Miková
Jana Nix: Každý porod má své tempo
Dlouhý porod je obvykle vnímán jako problém, přestože třeba probíhá bez potíží. Domarodička Jana Nix rodila celé dva dny, ve vlastním tempu a režii. Na konci této dlouhé cesty ji čekalo zdravé a čilé miminko. Štěstí?
Karla Miková
Soňa K.: "Zažila jsem orgasmický porod."
Orgasmus při porodu. Spojení, které v mnohých vyvolává pozdvižení. Je vůbec něco takového možné a především – vhodné? Vyzpovídala jsem ženu, která ke svému vlastnímu překvapení orgasmický porod zažila.
Karla Miková
Zpověď domarodky: Petra Langová
Skutečně jsou ženy rodící doma nezodpovědné, ne-li rovnou hloupé? Vede je k jejich rozhodnutí jen pohodlnost? Rozhodla jsem se udělat rozhovor na téma domácích porodů s několika zajímavými ženami, abyste si udělali obrázek sami.
Karla Miková
Houmlesák (letní povídka)
Bylo nechutné vedro. Vzduch v autobuse byl prosycen pachem potu a nové slipy se mi nepříjemně zařezávaly do půlek. To je naposledy, co jsem nechal ségru kupovat mi spodní prádlo, probleskne mi hlavou. Hrábnu si do zadnice, abych
Karla Miková
Dokud nepřekročíš most, nepoznáš sám sebe (letní povídka)
Zamilovat se do svého šéfa může jen totální blbka. Smrdí z toho průšvih na sto honů, ale mé srdce má odjakživa divný nápady. Vím, že bych se o něj neměla zajímat. Vím, že bych místo halenky s rafinovaným výstřihem měla
Karla Miková
SpoKOJENÉ děti nepláčou aneb vyCHOVAT nebo odchovat?
Děti primitivních domorodých kmenů údajně téměř nepláčou. Jejich primární potřeby - potřeba nošení a potřeba kojení kdykoliv na požádání - je se vší samozřejmostí naplňována. Primitivní ne vždy znamená hloupé. Primitivní znamená
Karla Miková
Lesany, domarodky a alternativní matky jako novodobé čarodějnice
Nejdříve trochu teorie. Lesana je hanlivý výraz pro ženy, které rodí zásadně mimo porodnici, tedy doma nebo v přírodě (tzv. pod smrčkem), nosí děti v šátcích a vyznávají ve všech směrech přirozenost. Alternativní matky odmítají
Karla Miková
Bohové musejí být šílení aneb co Vám porodník neřekne
Studium doporučení WHO (Světová zdrav. organizace) pro porodní praktiky, vznikající na základě dlouhodobých studií, mne přinutilo k zamyšlení. Proč porodníci tato doporučení nerespektují? Proč si hrají na Bohy v bílých pláštích?
Karla Miková
Porod princezny Kate byl podvod, spekulují Rusové
Velká Británie má důvod k radosti. Vévodkyně Kate porodila zdravou, krásnou holčičku. Do porodnice ovšem přišla až na poslední fázi porodu (cca 2 hod.) a během půldne odcházela svěží, po vlastních nohou, domů. Je snad výjimečně
Karla Miková
Orgasmický porod – dar pro vyvolené?
Porod nemusí být jen utrpením. Při správných podmínkách nemusí žena vůbec vnímat bolest a co víc - některé ženy dokonce popisují až extatické stavy podobné prožití orgasmu. Otázkou však zůstává - čím je způsobeno, že pro jednu
Karla Miková
No to mě teda nastřihni!
Preventivně nastřihnout při porodu, to je jako nechat si chirurgicky odstranit prsty, protože bychom si je přeci mohli při sekání dřeva useknout.
Karla Miková
Kristellerova exprese - zrůdnost, za kterou mnoho žen děkuje
Tlačení či dokonce skákání na břicho při porodu, to je tzv. Kristellerova exprese. Je světovou zdravotnickou organizací zakázaná již od roku 1952, přesto se u nás vesele provádí dál. Děloha je dutý orgán, je to jako tlačit
Karla Miková
Manu - dítě Pravdy
Byl teplý podzimní den a na pláži si hrály dvě děti, zdánlivě podobné, a přitom tolik odlišné, stejně jako jsou dvě vločky sněhu. "Řekni mi, Manu, jaká podle tebe jsem?" zeptala se svého kamaráda zvědavá a trochu parádivá Kayla, a doufala, že obdrží výčet lichotivých přídavných jmen.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 23
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 8171x
karla.mikova@seznam.cz