Popisujete to trošku s větším rozhledem než jiná blogerka souběžně, která bere v úvahu jen sebe a své ADHD děti.

Člověk musí vnímat i ty ostatní okolo sebe. To píšu jako člověk který s dětmi pracuje a zpětně si na sobě některé prvky uvědomuje (jsem ročník 1971 kdy tato diagnóza neexistovala).

Bohužel mnoho rodičů s tímto "papírem" zvlažní a přestanou děti vychovávat k běžným sociálním interakcím.

https://dianova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=215256

Mám dceru s ADHD a ještě s dys poruchami. Opravdu je to vysavač energie. Naštěstí se teď už dobře zabaví s mladší dcerou. Na druhou stranu, dělat s ní úkoly do první třídy a logopedii je někdy nadlidský úkol. Naštěstí si dobře rozumí s detma, hlavně kluci ji milují

vydržte a prostě jí udělejte průvodce tak, aby uměla žít s lidmi. Mám doma dvě takové. Tedy měla jsem - dneska už jsou obě vdané. Upřímně - mají to po kom mít.

A víte co? v dospělosti se to "vlastnictví" nadbytku energie náramně hodí a je to docela výhoda. Prostě dceru naučte ji jednak vybíjet a jednak nasměrovat do něčeho, v čem je dobrá.

S paní Kielbergerovou jste popsaly špičku ledovce. Jeden problém je ADHD dítě, druhý problém je rodič ignorant.

Další problém je, že do 6 let vám psycholog vaše dítě nevyšetří. Takže rodič je minimálně pět let obětí regulérního nátlaku ze strany energického dítěte, než se mu vůbec dostane nějaké smysluplné pomoci. Za těch pět let tisíce rodičů vyhoří jak svíčka a pak je scénář velice známý. Chlapi (blbci) odejdou za jinou a žena zůstane sama psychicky a fyzicky naprosto zdecimována.

Já mám moravskou krev a moravskou výchovu, takže sbalit kramle není můj styl. Na druhou stranu nemůžu ignorovat, že každý strávený den s mojí dcerou - která dosud nebyla vyšetřena, ale má všechny projevy, které jste zmínila v minulém článku - ubírá kus energie mě a mé ženě.

Sám za sebe napíšu pouze jeden svůj problém, který ale dál neřešte. Je to jen můj problém. "Jak mi asi bylo, když jsem musel poslouchat svojí ženu, která se chtěla zabít protože má bolesti a ještě ji vysává dítě?" Kromě ADHD dítěte má žena ještě Acne inveris, tedy boláky pod kůží, například v podpaždí. Z tohoto důvodu si po práci také moc neodpočinu, obzvlášť když pracuje také jako asistentka pedagoga a po práci nemá náladu na ADHD dítě. Asi ADHD - vyšetřena ještě nebyla.

Myslím si, že současný systém jede v uzavřeném kruhu, kde rodič 5 let nemá šanci na normální pomoc. Psychiatr sice rodiči napíše AD, někdo se naučí meditovat, nebo ventilovat vztek, ale to je bohužel všechno. Nafetovanej rodič AD také není moc dobrý výchovný příklad. Do 6 let nezjistíte jestli je vaše dítě autista, nebo ADHD. Pouze bude mít rodič podezření. I to lékařské vyšetření není na počkání. Sama víte jaká jsou čísla, takže objednat se k dětskému psychologovi je záležitost na pár měsíců a to ještě máte štěstí, že vás zaregistruje.

A syndrom vyhoření je taková třešnička na dortu toho všeho.

božemuj, to je mi líto,ale....nejde o to tohle nepochopit. Ale o to, že naproti vám sedí arogantní rodič, který místo aby řekl, helejte díky, snad to spolu zvládneme, jsme strašně unavení, děláme .co můžeme... tak lže a je v roli - starejte se, je to je váš byznys, ne můj. Já vím, že je to náročné. je mi líto, co napíšu... nemusí se to týkat vás. V mnoha procentech je tohle zděděné , a proto se s některými rodiči i velmi těžko domlouvá. Sedí proti vám prostě dospělý autista jak vyšitý. Ano, mám maminku, co na to zůstala sama. nic moc. a je mi to líto. Vycházím s ní hezky... ale... Neustálé monology na schůzi, co bychom ve škole měli změnit, neustálé vize a nápady, ale syn vpodsttě skoro nikdy neměl a dodnes nemá splněnou jednu jedinou věc na hodinu a drží se jen proto, že nad ním držím ruku a prosím všechny okolo. Je to prostě těžké. Ale škola fakt nemůže všechno. zvládejte, držím palce

článek je samozřejmě fajn...ale

Bohužel existují i případy, kdy je dítě pozdně nebo nedostatečně léčeno anebo si není ochotno připustit, že má problém a nechce nic měnit – takové dítě může být naopak hlavním předmětem kolektivních rozepří a celkového narušení chodu třídy i výuky.

Zdroj: https://karlamikova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=705843

to je v pořádku a samohzřejmě na vině jsou především nesoudní rodiče... než přijdou změny v podobě navršených problémů... tak to je, to vámi psané i to moje teď. Víte, já bych k tomu jen dodala jedno, budu tu za špatnou. Navzdory tomu, že pár takových dětí učím a že se učím i já, a rozhodně nemohu a nechci paušalizovat, začíná mě zajímat rodič. Který má samozřejmě strašně naloženo. Ale bohužel čím dál víc začíná klást odpovědnost na školu, všechnu práci nechává na asistentovi a vše, co on doma s dítětem neudělá a nikam do poraden už dávno nechodí, nechává s klidem na procesu školy...Zažívám schůzky, kdy učitelé sedí naproti rodiči pod tíhou toho, jak stejně dělají věci špatně a je mi tedy líto, čeho je a bývá a začíná být moc, je prostě trochu kontra. V jistém slova smyslu mám rebelskou chuť chválit především všechny děti v kolektivu, které ty úlevy velmi vyspěle pochopí a velmi vyspěle se nedožadují žádné z jejich pohledu osobní spravedlnosti. Situaci přijaly. omlouvám se, málo se o tomto mluví. O dětech, které druhého vnímají a jejichž ústup, se bere jako naprostá samozřejmost.

Dobrý den, Radko, pokud rodiče vše nechávají na škole, tak je to samozřejmě špatně. Oni by měli být těmi hlavními, kdo s dítětem pracují. A jako největší průšvih vnímám, když rodič odmítá ADHD vnímat jako něco, co je třeba řešit. I dítě pak obvykle dojde k názoru, že problém mají ti druzí, ne on, a potíže rostou a rostou.